Standard AST

photo by:
https://www.akc.org/dog-breeds/american-staffordshire-terrier/
Každá rasa má svůj plemenný typ,
kterého bychom se měli držet. Nejoptimálnější typ psa je ten, který
se nejblíže přibližuje standardu své rasy. Typ je to, co odděluje
jednu rasu od druhé. Nepatrné rozdíly se ve velikosti a vzhledu
mohou dědičně vyskytnout, ale rozdíly v typu nikdy být nesmí.
Standard uvádí, že správně vypadající AST je dobře stavěný,
kompaktní, svalnatý, avšak hbitý a elegantní. Ne tedy těžký a
přesvalený „kulturista“, ale pružný „atlet“ s dobře se rýsujícími,
ne však přehnanými svaly. Nesmí budit dojem, že je složen z
jednotlivých, k sobě nepatřících, byť naprosto standardních částí. U
správně stavěného psa přechází jedna tělesná partie do druhé plynule
a harmonizuje s ní.
Díky křížení různých ras, různých velikostí a struktur, se dnes
můžeme setkat se 3 různými typy AST. Každý typ má své příznivce, ale
správně bychom se měli dle standardu přiklánět k typu jednomu, v
tomto případě střednímu.
Prvním je „Bully“ typ, který je charakterizován těžkou kostrou s
větším objemem svalové hmoty, kratšími nohy a těžším pohybem. Má
větší sklon k volnější a tlustší kůži. Tento typ není moc příznivý
pro zdraví zvířete a neměl by být podporován. Ztrácí eleganci a
teriérského ducha. Dalším je „Moderate“, neboli typ střední. Je to
ideální stav mezi lehkým a těžkým typem. Pokud by se měl některý typ
upřednostňovat, je to právě tento. Pes je správných proporcí,
elegantní, hbitý a pružný. Třetím typem je „Teriéří“. Vyznačuje se
velice lehkou stavbou těla, většinou jsou vyšší a mají delší
končetiny s nepříliš vyvinutým osvalením.
První znakem, který dává AST výraz, a který na první pohled člověka
na tomto psu zaujme, je bezpochyby hlava. Hlava by měla být středně
dlouhá, hluboká s širokou lebkou, s vyvinutými lícními svaly a
zřetelným stopem. Měla by být proporčně k tělu psa. Je mírně
klínovitá, s objemnou mozkovou částí, spíše plochou mezi ušima, bez
výrazné čelní rýhy a vrásek na čele. Čelisti by měli být zhruba
stejně dlouhé jako mozková část lebky, celý nos silný, ne však
zašpičatělý. Svaly na hlavě jsou silné, spíše hladké a ploché než
přehnaně vyboulené. Oči leží daleko od sebe jen mírně šikmo a tvář
pod nimi je výrazně plochá, než přechází do nosní partie. Chybou je
vyplněný prostor pod očima nebo naopak přehnaně prázdný. Čenichová
partie musí být zaoblená. Spodní čelist by měla být silná, bez
volných pysků, čenich musí být černý.
Uši mohou být kupírované či nekupírované, druhé by měli být
preferovány. Uši nekupírované by měli být malé, vysoko nasazené,
polovztyčené, nebo složené do růžového lístku. Dále se můžeme setkat
s úplně vztyčeným uchem a uchem klopeným, které by mělo být
penalizováno.
Skus musí být nůžkový a nejlépe plnochrupý. O chybějících a
přebývajících zubech standard nic neříká.
Krk AST musí být elegantní, středně dlouhý, svalnatý, bez volné
kůže, s delší šíjí s mírným prohnutím hned za hlavou. Musí krásně
zapadat do těla a volně přecházet do zad.
Hřbetem nazýváme vzdálenost od kohoutku ke kořeni ocasu. Tato
vzdálenost by měla být krátká a neměla by převyšovat kohoutkovou
výšku psa, proto by tělo AST mělo být spíše kvadratického rámce.
Celá hřbetní linie se od kohoutku pozvolna svažuje a přechází přes
mírně klenutá bedra do přiměřeně zešikmené zádi. Ocas elegantní
křivku hřbetu jen prodlužuje a zakončuje.
Ocas se od kořene zužuje do špičky, jeho ideální délka je k hleznům.
Je nízko nasazený. Není zatočený, nebo nesený nad hřbetem a rozhodně
nesmí být kupírovaný.
Na trupu je nejvýraznější hrudník, který je hluboký a prostorný s
výrazným předhrudím tvořené prsní kostí s ostrým úhlem ramenního
kloubu.
Pohyb AST je pružný, dynamický lehký a prostorný. Končetiny směřují
přímo vpřed, nekrouží a nevychylují se do stran.
Přední končetiny dotvářejí charakteristickou a silnou frontu, jsou
rovné, se silným, kratším předloktím a pevným zápěstím.
Pánevní končetiny jsou motorem pohybu psa. Končetiny jsou
rovnoběžné, ne vtočené či vytočené a musí být dobře zauhlené.
___________________________________________
Anonym 1. 1995.
Oficiální norma Amerického Stafordšírského Teriéra. Zpravodaj klubu
AST.1. 26-37.
Beckmannová, S. 1998. Americký Stafordšírský Teriér. Timy spol.
s.r.o. Bratislava. 121 s.
Fraser, J. 1990. The American Staffordshire Terrier. William W.
Denlinger and R.Annabel Rathman, 144s.
Janish, J. 2002. Americký Stafordšírský Teriér. Fortuna Print.
Praha. 158 s.
Petrusová, H. 1996. To je Americký Stafordšírský Teriér. Shiba,
Praha. 79 s.
Kica,R. 2010. American Staffordshire Terrier Standard and comments
of standard, Zemum, Beograd. 207 s.
|